Anotace konferenčních příspěvků
Pandemie jako výzva pro vysoké školy
Radka Wildová, MŠMT
Zkušenost s téměř třemi semestry nuceného přechodu výuky do „vzdáleného“ režimu a posledního semestru v „hybridním“ režimu přinesla klíčové výzvy jak pro kvalitu a flexibilitu forem výuky a vzdělávání (tj. implementaci nových prvků online výuky), tak pro kvalitu a flexibilitu studijních programů (zejména v otázce nastavení akreditovaných forem studia a jejich standardů).
Epidemie COVID-19 a její dopad na populaci žáků, studentů a pedagogů různých úrovní škol v ČR
Ladislav Dušek, ÚZIS
Prezentace shrne komplexní dostupná data o šíření nákazy v české populaci dětí, mladistvých a v populaci zaměstnanců za celou dobu epidemie. Krátce budou představeny komponenty a schopnosti nového Národního informačního systému pro zvládání zdravotních hrozeb a jeho připravenost pro zajištění kontroly škol a školských zařízení pro další období. Retrospektivně budou srovnány populační a zdravotní dopady různých variant viru, které v populaci dominovaly za celé období epidemie od března 2020 do února 2022. Detailně bude vyhodnocena současná epidemická situace a výsledky plošného testování ve školách v roce 2022 s vyhodnocením informační kvality testů.
Pandemie covidu-19 a regionální školství: Příležitost pro splacení starých dluhů a závazků vzdělávací politiky?
Karel Gargulák, PAQ Research
Cílem příspěvku bude shrnout vybrané datové pohledy a realizovaná šetření zaměřená na dopady pandemie covid-19 na systém regionálního školství. To vše zasadit do kontextu minulých i současných závazků vzdělávací politiky, kde právě postcovidová situace může být příležitostí ke splacení dlouhodobých dluhů, které v rámci správy a podpory vzdělávacího systému ČR má.
Infodemie: fake news na steroidech
Miloš Gregor, FSS MU
Dezinformace se rychle staly jedním z nejvýraznějších a nejdiskutovanějších nezdravotnických problémů pandemie COVID-19. Překotný technologický vývoj a změny v informačním prostředí byly dlouho před pandemií živnou půdou pro manipulativní a nepravdivé informace. Nejistota uživatelů a nedostatečná mediální gramotnost v kombinaci s výraznou změnou společenské situace, která mění denní návyky a způsob života, vyústily až v to, co WHO nazývá „infodemií“ – rozsáhlé a rychlé šíření misinformací a dezinformací.
Příspěvek analyzuje hlavní narativy dezinformací šířených mezi lidmi v době pandemie. Analýza částečně vychází z dat kolektivní publikace Political Communication and COVID-19 (Lilleker, Coman, Gregor, Novelli, eds., 2021) a je založena na srovnání 27 národních případových studií a komunikaci dvou nadnárodních organizací (WHO a EU). Výsledky ukazují rozdíly mezi zeměmi ve schopnosti a rychlosti vypořádat se a reagovat na nepravdivé informace šířené na sociálních sítích, stejně jako rozdíly v aktérech (vládách nebo nevládních organizacích) aktivních v jejich odhalování. V závěru příspěvku je pozornost věnována případu České republiky a studentským iniciativám, které v době pandemie pomáhají rozpoznávat fake news.
Jak univerzity podporují současnou proměnu vzdělávání? Pohled studentů učitelských programů
Karla Brücknerová, Ústav pedagogických věd, FF MU
České základní a střední školství prožívá unikátní období. Za to, jak současnost využijeme pro zkvalitnění vzdělávání v naší zemi, nesou odpovědnost i univerzity připravující učitele. Jak univerzity tuto svoji úlohu naplňují? Dílčí odpověď nám mohou nabídnout samotní studenti učitelských programů. Kvalitativní data z rozhovorů se studenty učitelství budeme konfrontovat s aktuální strategií vzdělávací politiky. Tento postup umožní formulovat konkrétní podněty pro učitelská studia současnosti.
CERGE-EI: Dopady pandemie na vzdělávání a vzdělanost u nás a ve světě: co víme, tušíme a co nevíme a proč
Daniel Münich, CERGE-EI
V příspěvku budou shrnuta hlavní dosavadní zjištění ze světa i z Česka ohledně dopadů dvou let pandemie covid-19 na průběh a výsledky školního vzdělávání. Zjištění i bílá místa současného poznání budou zasazena do kontextu národních úrovní kultury vzdělávací politiky založené na datech, informacích a evidenci a vnímání stavu, významu a možností společenských věd obecně.
Gymnázium v době koronavirové
Jiří Herman, ředitel Gymnázia Brno, třída Kapitána Jaroše
Několik konkrétních poznámek, jak koronavirová pandemie poznamenala každodenní život jednoho gymnázia.
Studium na MU v době pandemie
Michal Bulant, MU
Reflexe průzkumů (nejen) mezi studenty a učiteli Masarykovy univerzity zaměřených na zvládání výuky a studia v pandemických časech a prezentace zkušeností z řízení studijní agendy v turbulentních časech.
Životy akademiků a akademiček v období pandemie: dopady a výzvy
Kateřina Zábrodská, Psychologický ústav AV ČR
Pandemie Covid-19 a s ní související opatření významným způsobem zasáhly a nadále zasahují do fungování sektoru vysokého školství, a spolu s tím i do pracovních i osobních životů českých akademiků a akademiček. Mezinárodní výzkumy identifikovaly řadu negativních dopadů pandemie na akademiky a akademičky, mimo jiné nárůst pracovního stresu a obecně psychické zátěže či posílení genderových nerovností způsobené zejména obtížemi při slaďování práce a rodiny v důsledku snížené dostupnosti institucionální péče o děti. Cílem prezentace je sumarizovat nejvýznamnější dopady pandemie na pracovní a osobní životy akademiků a akademiček a diskutovat vhodná opatření na zmírnění negativních dopadů. Jako data pro prezentaci použijeme nejen systematické review mezinárodních studií, ale také výsledky unikátního dotazníkového šetření Vysokoškolští studenti a akademici po třetí vlně pandemie koronaviru, realizovaného konsorciálním výzkumným týmem v květnu a červnu 2021 na vybraných českých univerzitách.
Někde mezi rychlou a pomalou vědou
Filip Vostal, Filosofický ústav AV ČR
Nejspíše by se stěží hledali badatelé či badatelky, kteří by s klidem konstatovali, že mají na svoji práci dostatek času. „Časová chudoba“, jak ostatně dokládá řada výzkumů, je, zdá se, všudypřítomná; nedostatek času a spěch jakoby prostupovaly profesní a osobní životy akademických pracovníků a pracovnic skrznaskrz. Tato zkušenost je však značně diferencovaná a záleží u ní též na řadě sociologických proměnných. Nicméně i tak se můžeme ptát: potřebuje akademický svět zpomalit, jak například navrhuje hnutí Slow Science? Je třeba začít kultivovat princip či dokonce etiku pomalosti v akademii? A je to vůbec v praktickém slova smyslu možné v kontextu akcelerující modernity? Nehledá akademická obec spíše jakousi formu časové autonomie? Nebyla by „pomalá“ věda rigidní? Tento příspěvek se zaměří na následující paradox: na poptávku po „zpomalení“ vědy na straně jedné, a potřebu dynamického rytmu vědy, která v mnoha ohledech musí rychle a agilně reagovat na dění v lidské společnosti, na straně druhé.